Počátek temnoty-7. díl

10. září 2013 v 19:19 | lagunday |  Počátek temnoty
Ahojky! Usmívající se

Možná Vám připadá divné, že jsem zveřejnila dva díly Počátku temnoty hned po sobě, ale mám nějakou psací náladu a nápady musím přenést hned na "papír", než je zapomenu.

A teď už další díl.......




*****
Tak jsem zase tady, sedmnáctiletá Cala, středoškolačka(momentálně mám prázdniny) se spoustou problémů. A těch problémů už je docela dost, a tak si je zrekapitulujme. Za prvé, má babička má něco společného s temnotou a nějakým ďáblem Hektorem. Za druhé, viděla jsem ducha své zesnulé matky-a to je opravdu velký a divný problém. A za třetí, stále se zmítám mezi dvěma kluky. V hlavě mi každou chvíli bzučí Ren, nebo Stark. Ren, nebo Stark... Jasně, Stark je můj nejlepší kamarád, ale možná k němu cítím malilinko víc. A u Rena zase pomalu poznávám, že je docela milý a chová se ke mně docela hezky. V každém momentě usiluje o to, abychom spolu začali chodit. A v souvislosti s tímto mi docvakl jeden důležitý fakt. Sylvie nepouští nikdy nikoho do domu, ale Rena a jeho otce Efrona tam jednou pustila. To mi celkem vrtá v hlavě. Proč by to dělala? No, zřejmě pro ni oba hodně znamenají. A heleďme, hned je jeden problém vyřešen.

Seděla jsem ve svém pokoji a prohlížela si časopis. Zrovna v momentě, kdy jsem se začetla do zamilované povídky o Brycovi a Adrianě, zapípal můj mobil. Přišla mi sms. S povzdechem jsem vstala a zvedla mobil. Do očí mě pálilo Renovo jméno. Co potřebuje? Zrovna teď, když jsem si pro sebe konečně utrhla chviličku volna. Otevřela jsem zprávu. Stálo tam:

Přijď za půl hoďky k lesu. Prosím...Musím ti něco říct. Je to důležité.
Ren

Co jsem mu na to mohla odepsat. Musím tam jít. A je to přece jen pěkný kus cesty. Měla bych se začít připravovat.
Vzala jsem si na sebe džíny a bílé tričko. Zní to jednoduše, ale vypadá to vážně dobře. Teda ne že bych se chtěla Renovi líbit....i když.... No nic, už musím vyrazit.

A tak jsem se v mírném dešti vydala na cestu....

*****
Už na mě čekal. Ruce měl zastrčené v kapsách a zamyšleně se díval do země. Panebože... Vypadal daleko víc sexy, než posledně. Měl na sobě tmavě modré džíny a stejně jako já bílé tričko, pod kterým se mu rýsovala vypracovaná hruď. Asi mě vycítil, protože vzhlédl a usmál se.
"Ahoj, Cal," pozdravil.
"Ahoj. Tak co je tak důležité, že jsi mě sem vytáhl?" zeptala jsem se.
Trochu znervózněl.
"To se hned dozvíš. Půjdeme se nejdřív schovat do lesa? Zdá se, že bude pršet."
"Tak jo. Alespoň tam bude klid od okolního světa," zasmáli jsme se a šli.

Zastavili jsme na odlehlé mýtině a posadili se na lavičku. Čekala jsem, co bude.
"Víš, Cal," začal. "Jsou tu věci, o kterých ti nikdo neřekl, ale podle mě bys je měla vědět."
"Tak do toho, vysyp to," naléhala jsem zvědavě.
"Tak začneme. Co se stalo s tvými rodiči?" zeptal se.
"Zemřeli při autonehodě, když jsem byla ještě malá. Skoro je neznám, ale to už jsem ti přece říkala."
"O to tu jde, Cal. Lhali ti. Není to, jak si myslíš." vyprávěl. "Tvoji rodiče tě měli rádi. Milovali tě. Nikdy by se tě nevzdali. Jenže Sylvie je neměla ráda. Nenáviděla je i tebe tak moc, až se nakonec spřáhla s temnotou a démonem Hektorem. Snažili se zničit vaši rodinu, vaše rodinné štěstí, než zjistili tvé postavení. Cal, ty jsi klíč, kterému nikdo nesmí nic udělat. Nikdo ti nesmí zkřivit ani vlásek. Sylvie a ten ďábel tě potřebují."
"Cože?" vyjekla jsem.
A pak mě napadla jedna věc. Musím Renovi říct o tom duchovi, který se podobal mé matce a o tom podivném rozhovoru mezi Hektorem a Sylvií. Nemá smysl to tajit, ví víc než já. A tak jsem začala vyprávět pro změnu já. Pozorně poslouchal. Dovyprávěla jsem a rozhostilo se mezi námi ticho.
"Rene, co se stalo s mými rodiči? Kde jsou?" napadlo mě.
"To je právě to nejhorší. Sylvie je nemohla zabít, a tak....ehm.....tak je zaklela do bludných přízraků. Proto jsi viděla svou matku, tedy jako ducha. Potřebovala tě, ale samotnou. Jich se zbavila. Pro tvé rodiče je utrpení pozorovat tě každý den. Nemohou se s tebou bavit, nemohou tě obejmout. Představuje to pro ně neskutečná muka a......,"
"DOST!" zařvala jsem na něj.
A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Moji rodiče...jak to mohla Sylvie udělat! Zbavila mě rodinné lásky, kvůli ní nevím, co to rodina je! Dívala jsem se na Rena, do očí se mi hnali slzy. Nebyla jsem schopna slov.
"Omlouvám se. Neměl jsem být tak bezcitný..... To se spraví, Cal. Neboj se." řekl Ren a objal mě.
Nechala jsem se. Pak už jsem nevydržela a rozbrečela se.

*****
Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli. Dostatečně jsem se vybrečela. Něčí ruka mě pohladila po hlavě.
"Neboj, Cal. Můžeme tvé rodiče zachránit. Jen musíš dělat, co ti řeknu, ano?" řekl Ren a přitáhl si mě do své mužné náruče. Začal mě hladit po ruce. Podívala jsem se na něj.
"Neboj. Věříš mi?" zašeptal.
Kývla jsem a dál se na něj dívala. A pak se to stalo. Začal se ke mě přibližovat. Byl tak neuvěřitelně blízko! Tep se mi zrychlil. Myslela jsem, že mi srdce vyletí z hrudi. A pak se dotkl rty mých. Byli tak měkké a teplé. Cítila jsem jejich jemnost. On mě vážně políbil! Vnikl mi jazykem do pusy a líbal mě úžasně jemně. Připojila jsem se k němu a hledala jsem svým jazykem jeho. Chytl mě kolem pasu a přitiskl mě k sobě. Já mu zajela rukala do vlasů. Laskal mě rukama na zádech a líbal stále vášnivěji. Ponořila jsem se do jeho světa a nechala se vést. Všechny mé starosti rázem odpluly.....



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 11. září 2013 v 6:30 | Reagovat

WoW, tak to je naprosto úžasné :)
Romantické...napínavé...vášnivé...
Ren se mi fakt děsně líbí :)

2 Wenda Wenda | E-mail | Web | 11. září 2013 v 15:44 | Reagovat

Krásné napsané :-)

3 eri-cka eri-cka | Web | 11. září 2013 v 18:22 | Reagovat

Hezky se to vyvíjí, Ren je určitě fešák! Možná se Cal do něho opravdu zamiluje :-)

4 Jaja Jaja | Web | 11. září 2013 v 20:35 | Reagovat

užasny,hezky se to četlo,těšim se na další :))

5 A. A. | E-mail | Web | 11. září 2013 v 20:59 | Reagovat

První díly jsem nečetla, ale protože se mi tento moc líbil, musím si ho taktéž přečíst. Máš zajímavý styl psaní a i příběh se vyvíjí docela zajímavě. :)

6 Zoey Zoey | Web | 13. září 2013 v 15:07 | Reagovat

No páni, tak to jsem zvědavá, jak to bude dál! Ten konec, jak jsi mohla, to bylo hrozně romantické a dojemné...moc se mi to líbilo, honem další díl! :)

7 Ami Ami | E-mail | Web | 13. září 2013 v 15:13 | Reagovat

[6]: Já taky :), moc se mi to líbilo :)
Ještě jednou: Velikánskááááááááááááá pochvala :)

8 ellnesin-blog ellnesin-blog | E-mail | Web | 14. září 2013 v 20:00 | Reagovat

Tak Camber, já zírám. Je to opravdu super. A Ren se mi zamlouvá. Jen... sakra jak to o té temnotĕ mohl vĕdĕt? A díky, že jsi napsala další díl této povídky. Už se tĕším na další.

9 cambera cambera | Web | 14. září 2013 v 20:50 | Reagovat

[8]:Díky moc. Jak Ren o temnotě ví se ještě dozvíme....A ví o ní víc, než je Cala schopna tušit.

10 Ilía Ilía | Web | 15. září 2013 v 16:54 | Reagovat

Že není Ren nějakej zloduch, že ne?!! To bys mi neudělala!!! Prosím prosím.ať je hodnej. Smutně koukám! :-o
A opět máš štěstí, že mám po ruce další.kapitolu. Takhle to useknout!!:-D

11 cambera cambera | Web | 15. září 2013 v 19:22 | Reagovat

[10]: Nech se překvapit, jaký Ren bude. O to víc Tě to bude bavit číst. A jsem ráda, že se Ti Ren líbí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama