Příval myšlenek...

10. července 2013 v 19:53 | lagunday |  Jednorázovky
Krásný letní den všem! Usmívající se

Dnes mám pro Vás přichystané takové malé překvapení. Rozhodla jsem se psát i krátné jednorázovky. První(dnešní) se jmenuje Příval myšlenek. Možná nakonec poznáte, že jste se ve stejné situaci octli i Vy sami....



*****

Diana stála na balkóně překrásného ostrovního zámku a hleděla na fascinující západ slunce. Svěží vánek si pohrával s jejími kaštanově hnědými vlasy a ukazoval tak zašpičatělé elfské uši. Plápolající perleťové šátky, jež měla omotané kolem těla, zvýrazňovaly její štíhlou postavu. Usmála se a pohladila je. Její pohyby byly ladné a plynulé. Vztáhla ruku ke stmívající se obloze, jako by se jí chtěla dotknout a z dlaně jí vyšlehla oslepující bílá koule. Chvíli jen tak stála, ale pak ruku stáhla a skoro neslyšně zašeptala:"Magie myšlenek..."
"Magie myšlenek je tvůj dar, Diano, neboj se ho,"odpověděl něžně hlas za ní.
Otočila se. Stál tam on. Její věrný bojovník, strážce a přítel, který by za ni položil život. Ten, jež by pro ni udělal všechno. Pohlédla do těch laskavých světle modrých očí a uvědomila si, jaké má štěstí. Byl tu pro ni, vždycky když potřebovala, věrně bojoval za její chyby a nikdy ji nezradil. Miloval ji. Jak o tom kdy mohla pochybovat?
"Jamesi...."
Pomalu k ní přistoupil. Vzal její dlaň a sevřel ji ve své. Pak jí tak neskutečně jemně a měkce políbil prsty.
"Má paní....."vyslovil ta slova s takovou něhou a láskou, jakou jí nikdy neprokázal.
"Stojíš tu dlouho?"zeptala se ho opatrně.
"Ne, jen chvíli. Viděl jsem pouze, jak se snažíte přivolat magii Prastarých elfů, jež Vám byla dána jako dar,"znova jí políbil prsty a pohladil je.
Diana už nic neřekla. Jen pomalu sklopila hlavu a prudce mrkala, aby se jí oči nezalily slzami.
"Trápí Tě něco?"
V tomto okamžiku jí přestal vykat. Byli sami, takže to nikdo nemohl slyšet. A ona sama cítila, že je to tak lepší. Nechala ho, aby ji vzal za bradu a podíval se jí do očí. Rozuměli si tak neskutečně dobře.
"Bojím se, Jamesi,"odpověděla tichounce.
"A proč? Vždyť máš mě. Pochybuješ snad o mé věrnosti?"
Ačkoli si to nechtěla přiznat, jeho poslední slova se jí trochu dotkla. Jistě že mu věří. Po nedávné tragédii je její nejbližší osoba.
"Ne, ne, tak to není. Jamesi, prosím, nechci, aby sis to vyložil špatně. Bojím se, že to nezvládnu. Nedokážu bojovat se zlem. Ještě nedávno jsem zjistila něco málo o svém daru. Magii myšlenek Pradávných elfů. Nemůžu ji ovládat, když o ní nic nevím. Kvůli tomu také zemřeli skoro všichni mí blízcí. Kvůli mé osudové chybě..."
"Nedávej si to za vinu. Nikdo to nemohl tušit. Temní elfové nás napadli příliš zákeřně. Ty teď musíš pochopit svůj učel, pak teprve budeme jednat. Musíš hodně přemýšlet, proto jsme také tady."
Jeho slova byla jako pohlazení na duši. Chlácholivá a konejšivá.
"Ano, máš pravdu,"odpověděla posmutněle.
Dále už nikdo nic nevyslovil. James ji vzal za bradu a pomalu přibližoval své rty k jejím. Srdce jí bušilo jako splašené, ve spáncích vřela krev. Čím víc byl blíž, tím méně starostí najednou měla. Jako by všechno pomalu odplouvalo. A pak ji políbil. Jeho rty byly měkké jako samet. Okamžitě jí v ústech vypukla příjemné exploze. Hladil ji rukou po zádech a ona ho naopak výskala ve vlasech. Prostě sen. Ani si nevšimla, že jí z úst unikl slastný povzdech, čímž mu dala jasně najevo, že se jí to líbí. Začal jí líbat po krku a ona se mu poddala. Užívala si to......uvolnila se. A proto je obklopila jasná bílá záře. Magie myšlenek Pradávných elfů...
Diana v tento okamžik pochopila své poslání, pochopila smíšené dobro i zlo a lásku nám drahých osob.

Boj může začít.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wendyss Wendyss | E-mail | Web | 12. července 2013 v 11:15 | Reagovat

Krásný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama