Vyhlášení soutěže Fantasy

12. června 2013 v 14:21 | lagunday
Ahoj,

bohužel mi pro změnu nešel internet, a tak jsem neměla moc příležitostí dostat se na blog. Teď vám ale přináším nové zprávy. Myslíl, že už se do Fantasy soutěže nikdo nepřihlásí a tak ji vyhlásím!!!


Na 1. místě se umístila Zoey! Moc GRATULUJI a děkuji za účast.
Tady je výherní příběh:

Karki se podívala z okna a zachvěla se. Pohled na temné kopce Zajímavých lesů jí nedělal dobře. Tma této noci se jí nelíbila. Tma se jí ostatně nelíbila nikdy.
Pohlédla na své prázdné lůžko kde by teď právě měla být a klidně spát, nebýt jejích nočních můr a vytí vlků které se ozývalo z lesů. Karki vlky nesnášela, dokonce se jich i bála. Považovala je za krvavé noční nestvůry.
Nemám je ráda protože mi zabili rodiče, pomyslela si a přemýšlela jaký vztah by k nim asi měla kdyby její rodiče neumřeli v jejich drápech.
Když jí bylo pět, její matka Laris a otec Johan ji vzali na procházku. Za bílého dne. Na okraji Zajímavých lesů které byly ještě bezpečné a přívětivé si udělali piknik. Vtom se z lesa vyřítil obrovský vlk, celý černý, proměnil se v člověka a začal si s rodiči povídat o Karki. Říkal že jim nepatří, že její pravá rodina je vlčí smečka v lesích, že zemře pokud tam nepůjde. Rodiče kteří rozhodně nehodlali nějakému bláznovi který se změnil na člověka z vlka, dát svou dceru, ho nazvali čarodějem(tehdy velká urážka).
Ten muž to vzal s klidem a chtěl se opět vrátit do lesa v podobě vlka, s čistými úmysly. Ale než stačil něco udělat, vyřítil se z křoví jiný hnědý vlk který Karkiiny rodiče roztrhal dřív než se ten druhý stačil proměnit ve vlka aby mu v tom zabránil.
Oba již jako vlci odběhli do lesa a vesničané našli Karki a její mrtvé rodiče pozdě večer. Podle stop si domysleli co se stalo a svěřili sirotka do rukou sirotčince.
Tak to všechno vyprávěl stařík(tehdy malý vystrašený kluk)který to viděl na vlastní oči. Jen strach mu nedovolil něco udělat.
A tak se z Karki stala osiřelá dívka a nakonec vyrostla v mladou, patnáctiletou dívku oplývající smutkem a smůlou.
I když už to bylo hodnou řádku let co rodiče Karki zemřeli, rána na její duši se nezahojila. Dál měla noční můry a strach, nikdy nepoznala štěstí a domov, a také ji při každém kroku provázela smůla osiřelého.
Teď jen koukala do tmy a zmatená i nenáviděná ulehla brzy k neklidnému spánku.
O tři týdny později...
Karki se nenávistně podívala na stromy na okraji Zajímavých lesů a pak se odhodlala do lesa vstoupit. Ovanul ji chladný a vlhký lesní vzduch a obklopilo nazelenalé světlo.
Proč jen přijala sázku a vešla. Proč byla tak hloupá a udělala to. Vlastně to udělala jen proto, že ji k tomu donutily děti ze sirotčince, které ji nenáviděly stejně jako ona nenáviděla tento les.
Asi po hodině cesty však začala pociťovat klid a úlevu z ticha. V lese se jí líbilo čím dál více a nakonec se už vůbec nebála a nikdy by teď nepřiznala že ani ne před hodinou tento les nenáviděla.
Hned po chvíli ucítila volání svých pravých pokrevních příbuzných. Tentokrát už věděla že má jít za nimi.
Hlasitě zavyla v odpověď a proměnila se v bílou vlčici.
Rozběhla se po tlejícím listí a opět zavyla. Šťastně.

Běžela domů.

A na krásném druhém místě se umístila Wendyss! Také gratuluji a díky moc za účast.

Název příběhu: Tajemný dům
Jméno: Wendyss

Přišla jsem do třídy.Všichni se na mě dívali a šuškali si. Najednou se ozval jeden velice známý hlas. "Bello?" řekl mi. "Staysi?!" řekla jsem radostně. "Sedni si ke mě. Jaktože jsi v této škole taky?" zeptala se mě Staysi a já si k ní přisedla. "Rodiče mě sem přihlásili, je super že tu jsme spolu." řekla jsem. Obě jsme si nevšimli, že se na nás každý dívá.

"Neruším vás?" řekla naše učitelka která asi vypadá že je nejpřísnější. Okamžitě jsme zporoněly a začaly dělat jakože se věnujeme učení. Učitelka od nás přísným pohledem obrátila hlavu a začala vysvětlovat něco z geometrie. To všechno mě úplně nudilo, protože jsem to už dávno věděla z páté třídy. "Paní profesorko, promiňte ale.." přerušila mě. "Mnozí z vás se to možná učili už v páté třídě, ale po druhé se to učíme jelikož jste to už zapoměli.." řekla. "Ale to se dělá v druhé třídě!" řekla jsem. Nasadila svůj přísný pohled a podívala se na mě. "Cci říct, jasně, už si to nepamatuji."


Konečně ode mě obrátila hlavu. Hodina skončila a my měli dvacetiminutovou přestávku. Já se šla projít, a úplně sama, protože Staysi má už i jiné kamarády, a ostatní? se se mnou nebavěj.. Koupila jsem nějaký žvýkačky a potom se vydala zpět do školy. Na chotbách už nikdo nebyl. "Nó bezva, teď na sebe upoutám ještě víc pozornosti když přijdu do třídy pozdě." řekla jsem si.

Najednou jsem uslyšela strašidelný zvuk. Zastavila jsem se, celá se třásla strachy. Když to přestalo, uklidnila jsem se a šla dál. Potom jsem to ale slyšela zase, a zase, pořád dokola. Až jsem už i zahlédla divný stín. Bylo to něco jako nějaká víla. Ale když mi ukázala svou tvář,stihla jsem jen vykřiknout svá poslední slova..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wendyss Wendyss | E-mail | Web | 13. června 2013 v 15:28 | Reagovat

děkují všem za hlasy :)) jsem nečekala

2 Zoey Zoey | Web | 16. června 2013 v 19:52 | Reagovat

Páni, to jsem vážně nečekala a jsem moc ráda :) Gratuluju i Wendyss, vždyť druhé místo, to je nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama